Od smutku k radosti

I když se ten den nic nedělo, bylo mi od samého rána obrovsky smutno.

Smutno z toho, že jsem vstala pozdě a nedopřála si svůj ranní rituál hodinkové meditace.

Smutno z toho, že můj milovaný partner je pryč, protože občas potřebuje doplnit svou potřebu být sám se sebou a tak odjede na pár dní na sever ke svému taťkovi.

Smutno z toho, že moje dcera je už týden u svého tatínka a já jsem doma jen se svým synem.

Smutno z toho, že jsem už tak dlouho neviděla svého úžasného taťku.

Smutno i z toho, že ten den nemám žádnou konzultaci, protože miluji naslouchat lidem a provádět je jejich vnitřním světem, aby v sobě objevili své dary a mohli je žít.

Měla jsem pocit, že smutek je to jediné, co v životě existuje…

a že nic jiného kolem mě není. Cítila jsem ten zvláštní lehce nepříjemný pocit na srdci, jako bych tam měla díru a v ní foukal pořádný vítr a k tomu ještě studený.

Snažila jsem se sama v sobě zorientovat a na pomoc si vytáhla mé oblíbené kartičky. Vytáhla jsem si Nová láska, Vnímavost a Nekonečná hojnost.

Stručně řečeno, čekají mě nádherné změny v mém milostném životě, zvyšující se vnímavost, díky které mohu ještě lépe pomáhat lidem a ujištění, že o mé potřeby bude vždy postaráno.

Tak proč dnes cítím tolik smutku? Proč se mi po tvářích řinou každou chvíli slzy jako hrachy a já vůbec nevím proč?

Jediné co bylo ulevující, byl pocit někde hluboko zevnitř, že stojím přede dveřmi, které když otevřu, tak bude líp. Netušila jsem, co se změní, co je za těmi dveřmi a zda budu mít odvahu se tam vůbec podívat.

A tak jsem většinu dne jen plakala a dopřávala si prostor pro sebe. Odpočinek, jen drobné úkoly v práci, procházka. Naslouchala jsem svému vnitřnímu světu jak jen to šlo, ale pořád mi nebylo jasné, co mi smutek přináší za vzkaz.

Pomohl mi telefonát s mým milovaným partnerem, kde jsem se mohla za všeho vypovídat, dát prostor další vlně pláče a uvědomit si, že dopoledne mi probleskla hlavou myšlenka, týkající se radosti.

Zoufalé, prázdné a velmi smutné…

Měla jsem totiž den předtím individuální konzultaci, kde jedna úžasná žena nevěděla jak prožívat radost a co to vlastně je ta radost. Věděla jsem o čem mluví, protože i já takové období ve svém životě měla a vůbec to nebylo příjemné. Ba naopak, takové zoufalé, prázdné a velmi smutné.

Najednou mi to začalo docházet.

Za těmi dveřmi je RADOST…

Ale jek se s ní spojím? Jak se k ní dostanu? AHA, tím, že jsem si dnes dovolila prožít tolik smutku, tak teď ho mohu nahradit radostí. A tím se opět dostanu do rovnováhy.

Moje mysl úplně pookřála a namísto dalších smutných myšlenek začala vymýšlet ty radostné. Ze začátku, to šlo pěkně ztuha, ale když jsem se podívala z okna ven, kde svítilo sluníčko, radostně pokřikovaly děti, tak jsem se postupně ladila ze smutku k radosti.

Klíčová byla otázka, kterou jsem si položila snad stokrát.

CO BY MI TEĎ UDĚLALO RADOST?

Nejprve přicházely jen takové pozemské nápady jako:

  • zajedu si na zákuseček do oblíbené kavárny
  • dám si vanu s teplou vodou a levandulí
  • udělám si kávičku a pustím romantický film

Nic z toho ve mně však nevyvolalo ten „správný“ pocit radosti.

Až jedna myšlenka. Úplně slabounká a tichounká. Málem jsem ji nechala utéct, ale naštěstí se tak nestalo a moje pocitové radary ji zachytili.

Byla to myšlenka – napíšu článek o smutku, třeba to někomu pomůže a uleví a já se z toho alespoň vypíšu. Taková zajímavá kombinace pomoci druhým i sobě.

A tak tu sedím a píšu tyto řádky a věřím, že každá zkušenost má větší smysl, když ji sdílíme s ostatními.

A věřte, že to není úplně jednoduché se takto otevřít a psát o svých velmi niterních pocitech. Ale co… Kdo nic nedělá, nic nezkazí a každé překročení komfortní zóny mě posune. To už mám vyzkoušené.

Cítím se mnohem lépe. Smutek už pro dnešek dostal svůj prostor a ve mně narůstá velmi krásný pocit radosti z toho:

  • že jsem si dovolila být smutná
  • že jsem nehledala venku, ale s odvahou se šla podívat dovnitř sebe
  • že jsem si dopřála čas si to prožít
  • že jsem si dovolila říci o pomoc mému partnerovi, aby mi naslouchal
  • že jsem sebrala odvahu a otevřela dveře, za kterými byla RADOST

Jsem nesmírně vděčná za uvědomění, že smutek přišel, aby mi ukázal svůj protipól v podobě radosti. Vlastně vnímat všechny naše emoce jako nositele nějakého vzkazu je velmi užitečný přístup.

Ještě ho sama prozkoumávám, ale už se mi několikrát osvědčil. Hlavně v případě mých strachů. Ale to by bylo na další článek.

Přeji vám všem dny plné radosti a pokud jí máte málo, nezapomeňte se sami sebe co nejčastěji ptát:

Co by mi teď udělalo radost?

Celý den by probíhal úplně jinak, kdybych podlehla smutku a propadla se do něj. Naštěstí vím, jak udržet klidnou mysl a zůstat jak v roli prožívajícího, tak v roli pozorovatele. Jak si udržet vnitřní klid a nepropadnout se někam, kam nechci. Jak si udržet nadhled a odstup a přitom dát prostor všemu, co se má odehrát.

Zajímá vás jak na to? Pak mrkněte ZDE. Dozvíte se jaké 4 kroky vám pomohou k vnitřnímu klidu.

S radostí a láskou,

Pavla

 

 

Pavla Váňová
Provádím lidi jejich vnitřním světem a moc mě baví objevovat jejich skryté dary. Zajímá mě vše, co je kolem nás, ale nevidíme to. Stručně by se to dalo nazvat spiritualitou, ale toto slovo to ne zcela vystihuje.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity v souladu s našimi Zásadami pro zpracování osobních údajů.