Úklid v hlavě – 2. díl – Co ženám velmi často dělá problém?

Vítejte u druhého dílu našeho seriálu, ve kterém se budeme věnovat Úklidu v hlavě, aneb výchově naší mysli. Během života si totiž posbíráme a odkoukáme spoustu myšlenkových schémat a vzorců, které pro nás nejsou vůbec výhodné, ale navíc nám mnohdy velmi škodí. A proto si je pojďme pojmenovat a ukázat co s nimi.
 
Dnešní díl bude o tom, co ženám velmi často dělá problém a jak z toho ven.
 
Péče o domácnost, o děti, o rodiče, o psa a ještě k tomu chodit každý den od 9 do 17 do práce. Zdá se to na jednoho až dost, že?
A to není zdaleka vše. Ještě je potřeba stihnout kadeřnici, kosmetiku, jógu, alespoň dvakrát týdně si jít zaběhat a málem bych zapomněla na pokec s kamarádkou, který nám tak často udělá dobře, ale je v seznamu našich priorit někde hodně vzadu.
 
 
A přitom stačí tak málo. Už víte co mám na mysli???
 

Umět si říci o pomoc!

 
Ale ne tím způsobem, že se pak cítíme provinile nebo naštvaně, že jsme to raději měly udělat samy, protože ten druhý se cítí tlačen a je opravdu vidět, že pomáhá jen, aby měl klid.
 
Mám na mysli, umět si říci o pomoc tak, aby nám druhá strana pomohla s radostí a s láskou.
 
 
Víte jaký je v tom rozdíl?
 
 
V tom prvním případě často mluvíme s naladěním výčitky, že to ten druhý neudělá sám. Nebo máme očekávání, že to půjde udělat hned a ještě to udělá „po našem“. Nebo, nebo, nebo,… Velmi záleží na situaci, ale vždy je tam ze strany žádajícího ne úplně hezký pocit.
 
 
V tom druhém případě je to jiné. Víme co chceme a proč to chceme. Není to jen tak nějaký náš výmysl. Naprosto čistě a napřímo, požádáme o pomoc a rovnou řekneme i termín, do kdy to potřebujeme. Samozřejmě je fajn to umět logicky zdůvodnit. Pokud druhému termín nevyhovuje, klidně se zeptáme, do kdy to může udělat, ale rozhodně nejdeme a neděláme to samy. Ale na druhou stranu jsme v pohodě s tím, když druhá strana pomoc odmítne a vysvětlí proč.
 
 
Teď určitě namítnete, že přesně tak to děláte a stejně vám okolí (manžel, přítel, děti,…) nepomáhají. Měla jsem to podobně. Ale změnilo se to.
 
Nejdůležitější bylo, naučit se:
 
  • říkat si o pomoc přímo a bez výčitek (ne věty typu: „bylo by potřeba,… mělo by se,…, to jsem zvědavá kdy budeme mít opravenou tu poličku,…)
  • dát druhé straně normální a ne „můj honem honem“ termín
  • dát druhé straně vysvětlení – co a proč
  • dát druhé straně svobodu, že i když odmítne, tak já nestropím scénu, ale když mi pomůže, tak mi to udělá radost a moc mi to pomůže
 
Zajímá vás jak jsem to vše v sobě změnila? Díky čemu jsem změnila styl komunikace? Co mi pomohlo si v sobě srovnat všechny ty výčitky a očekávání?
 
 
Prozradím vám to.
 

Je to o pravidelné a vytrvalé výchově mojí mysli.

 
Tak, aby mi nepředhazovala nesmysly, ale dovolila mi dělat takové volby a komunikovat tak, že v tom bude dobře nejen mně, ale i mému okolí.
 
 
Pokud se chcete naučit říkat si o pomoc bez výčitek a umravnit vaši mysl, aby vám nepodsouvala výčitky, obviňování a očekávání, že to druhá strana stejně neudělá, připravili jsme pro vás webinář.
 
 
V něm zjistíte, jaké 4 kroky můžete udělat, abyste vychovali vaši mysl a cítili se pak v životě a vašich každodenních situacích mnohem spokojenější.
 

Na webinář ZDARMA se může registrovat ZDE >> www.webinarspavlou.cz

Pavla Váňová
Provádím lidi jejich vnitřním světem a moc mě baví objevovat jejich skryté dary. Zajímá mě vše, co je kolem nás, ale nevidíme to. Stručně by se to dalo nazvat spiritualitou, ale toto slovo to ne zcela vystihuje.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity v souladu s našimi Zásadami pro zpracování osobních údajů.