Úklid v hlavě – 4. díl – sám /sama to udělám stejně nejlépe…

Vítejte již u třetího dílu našeho seriálu, ve kterém se budeme věnovat Úklidu v hlavě, aneb výchově naší mysli. Během života si totiž posbíráme a odkoukáme spoustu myšlenkových schémat a vzorců, které pro nás nejsou vůbec výhodné, ale navíc nám mnohdy velmi škodí. A proto si je pojďme pojmenovat a ukázat jak s nimi zatočit.

Dnes se podíváme na pocit, který nám často přináší mnoho krušných chvil do života, aniž bychom si to uvědomovali.

Je to pocit mít vše neustále pod kontrolou, pocit, že nikdo danou věc neudělá tak dobře jako my a že bude nejlepší si to udělat sám / sama.

Ale k čemu tento pocit obvykle vede?
K tomu, že po čase:

  • se cítíme vyčerpaní a unavení
  • jsme protivní a podráždění, protože nic není tak, jak bychom chtěli
  • málokdo s námi chce spolupracovat, protože jsme stále nespokojení
  • jsme frustrovaní, protože vše moc dlouho trvá a výsledek neodpovídá našim představám
  • … a kdoví co všechno ještě, každopádně to rozhodně nejsou žádné pocity spokojenosti, radosti a štěstí

Mně osobně se to dlouho dělo a ještě pořád občas děje u mých dětí (13 a 10 let). Rozumově úplně chápu, že si sami zvládnou uvařit, vyměnit povlečení, poskládat prádlo, zbalit se na tábor,… ALE!!! Stále se jim až „nutím“, že jim s tim pomůžu a nakonec zjistím, že sedím u nich v pokojíčku a skládám jim věci do batohu nebo do kufru a to už je pak zase špatně. Mám svou představu jak jim to do batohu poskládám a oni mají svou, takže se nakonec dohadujeme a nikdo z nás z toho nemá dobrý pocit.

Nebo společně vaříme a já opravdu ráda vařím a většinou dost improvizuji a řídím se intuicí. Takže vysvětlit dětem jak přesně to mají udělat mě šíleně „zdržuje“, protože v mém světě je to přeci jasné. Něco od oka, nakrájet někdy na proužky, někdy na kostičky, cibulku osmažit tak akorát do zlatova nebo jen nechat zesklovatět (což je pro ně pojem, jako bych byla z Marsu) a tak mi začne nabíhat pocit, že by bylo nejlepší si to udělat sama.

Naštěstí si dnes už umím uvědomit, že má potřeba mít vše pod kontrolou není pro nikoho z nás výhodná a tak pouštím a pouštím kontrolu, dávám prostor a dívám se raději až na výsledek, který mnohdy dokáže mile překvapit.

Prostě potřeba mít vše pod kontrolou, neochota věci delegovat, neschopnost předat zodpovědnost druhým a dát jim prostor, aby to udělali po svém,… nás jen brzdí a dělá nespokojenými.

No jo, ale co s tím, když je ten pocit v nás tolik silný?

Prvním krokem je – UVĚDOMIT SI, že tento program v hlavě máme a ROZHODNOUT SE, zda si ho chceme ponechat a cítit se spolu s ním na nic.

NEBO

Rozhodnout se, že tento program vyměníme za jiný a s ním přijdou pocity:

  • uvolnění, že ne vše musíme udělat my sami
  • důvěry, že i ostatní to udělají dobře a možná i lépe než my sami, když jim k tomu dáme potřebný prostor
  • spokojenosti a radosti z toho, že se můžeme věnovat něčemu novému, jinému
  • vděčnosti za to, že nám někdo pomohl a ještě se přitom mohl něco nového naučit ( například pod naším vedením)

Lehce se to říká (píše), nicméně to vyžaduje jisté úsilí takový program neustálé kontroly přenastavit. Základem je naučit se dívat na situace jinak, přemýšlet o nich jinak a dle toho dělat nové volby, jinak se chovat a dle toho se i jinak cítit.

Protože platí, že to, jak myslíme, určuje to, jak se cítíme.

Pokud se chcete dozvědět více o tom, jak můžete takový program ve své hlavě přenastavit, jak se naučit pracovat s vlastní myslí a dle toho se mnohem lépe cítit, připravili jsme pro vás webinář – 4 kroky jak získat klid a spokojenost v každodenním životě.

Na webinář ZDARMA se může registrovat ZDE >> www.webinarspavlou.cz

Pavla Váňová
Provádím lidi jejich vnitřním světem a moc mě baví objevovat jejich skryté dary. Zajímá mě vše, co je kolem nás, ale nevidíme to. Stručně by se to dalo nazvat spiritualitou, ale toto slovo to ne zcela vystihuje.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity v souladu s našimi Zásadami pro zpracování osobních údajů.